2011

BOD ZLOMU

JUDr. Vojtěch Filip, vystoupení na téma "Bod zlomu"

https://www.youtube.com/watch?v=HWKZZn-bTHM

Odpovědi na dotazy

https://www.youtube.com/watch?v=-fPQ4KImEsM

Vystoupení Vojtěcha Filipa, předsedy ÚV KSČM, na Vratimovském semináři 8. října 2011
17. 10. 2011redakční zpráva Haló noviny

Bod zlomu

Společenská situace se za poslední dva roky výrazně změnila, a to nejen v ČR, ale ve světě vůbec. Nebudu se zde zabývat finanční a ekonomickou krizí v celém světě, a tedy roky 2007 a 2008, ale zejména tím, co se u nás odehrávalo od r. 2009. Tehdy došlo k naplnění předpokladu ke zlomu nazírání voličů na společenskou situaci, na jejich vlastní sociální a životní situaci.

Vzpomeňme, že při obrovské ztrátě důvěry v tehdejší Topolánkovu vládu, složenou ze zástupců ODS, KDU-ČSL a SZ, přestala být česká pravice silným politickým hráčem a důvěra v neoliberální koncepty byla otřesena v samotných základech. Pravice se nevzdala a hledala recept, jak znovu přesvědčit voliče o tom, že oni jsou ti »praví«. A oklamat je. Pomohli si víc než problematickým - a trvám na tom, že neústavním – postupem, zrušením předčasných voleb, které by dávaly šanci suverénům, tedy voličům, znovu rozhodnout.

Žel, podepsal se na tom i samotný Ústavní soud, který přáním pravice vyhověl a dal šanci jak TOP 09, tak VV, které se za přispění drsné, až odpuzující rétoriky tehdejšího předsedy ČSSD dočkaly svého vládního angažmá se stále nepoučitelnější ODS. To vše bylo zarámováno působením globalizovaného kapitálu, který ve většině již tehdy ovládal i náš průmysl a ekonomiku.

A proto, než se začnu zabývat vlastní českou realitou dneška, dovolím si malý exkurs do aktuální zahraničněpolitické situace, která se nám, občanům ČR, nijak nevyhýbá. Naopak, jsme často proti své vůli zatahováni, jak to známe nejméně od r. 1999, do politických kroků, které nijak nejsou v našem zájmu.

Navíc r. 2011 se ukazuje jako radikálně průlomový v oblasti mezinárodních vztahů. Ukončení půlstoletí míru v západním Středozemí 19. března zahájením bombardování členského státu OSN, Libye, bojovými letadly NATO znamená nový milník v mezinárodních vztazích. Je to začátek vojenského vyrovnání se všemi státy, které hodlají bránit prosazení ve světě nového paradigmatu, nového světového řádu - New World Order (NWO) a jeho ideologie.

Je jenom smutnou ironií, že zahájení realizace tohoto amerického projektu, hrozícího likvidací naší civilizace, bylo svěřeno nositeli Nobelovy ceny za mír, stávajícímu americkému prezidentovi Baracku Obamovi, který ve svém projevu před oběma komorami britského parlamentu 25. května 2011 v Londýně prohlásil: »Nadešel čas našeho líderství. My, Spojené státy, Velká Británie a naši demokratičtí spojenci začínáme vytvářet svět, ve kterém budou vznikat nové národy a lidi budou moci dosáhnout štěstí.«

O jaké štěstí půjde, se dnes přesvědčují obyvatelé Libye, které nejmodernější zbraňové systémy 21. století vracejí do doby počátků naší civilizace.

Libye je prvním státem, kterého se nové dobrodružství »tvůrců nových národů a lidského štěstí« tak bolestně dotklo. Potenciálním dalším kandidátem je Sýrie a po ní Írán, Pákistán a přes Čínu, Indii a jejich přátele, Rusko a středoasijské země se dostaneme až k zemím Latinské Ameriky (kde je nejkonkrétněji ohrožena Venezuela, vůči které se již dnes připravují scénáře na odstavení prezidenta Chávéze po prezidentských volbách 7. října 2012) s použitím všech zkušeností z Libye, včetně uplatnění nového agresivního principu mezinárodní politiky »odpovědnosti za ochranu«.

Konzervativní kruhy spojené s neoliberálními ekonomickými koncepty a svázané s vojenskoprůmyslovým komplexem USA, které stojí v pozadí forsírování prosazení NWO, se v průběhu 12 let od principu práva na zasahování, uplatněným v podobě humanitární intervence proti Jugoslávii v r. 1999, k březnu r. 2011 propracovaly ke zrůdnému, mezinárodním právem pohrdajícímu a mezinárodní politiku totálně likvidujícímu principu odpovědnosti za ochranu.

Tento princip znamená, že ve jménu ochrany malé skupiny domácí opozice - dokonce dopravené a vyzbrojené ze zahraničí - se dává do pohybu nejdokonalejší válečná mašinérie 21. století, využívající v podobě bezpilotních letadel prvky umělé inteligence s cílem vojenskou silou prosadit zájmy této menšiny proti zájmům většiny a spouští se proti mezinárodně uznané centrální vládě totální válka za pomoci informačních zdrojů, sociálních sítí, psychologických operací, spících teroristických organizací, ale i za pomoci zneužití diplomacie a mezinárodního práva.

Toho mezinárodního práva, kterého základy založili vítězové nad fašismem v roce 1945 a které bylo nejvyšším možným kompromisem mezi dvěma koncepty poválečného uspořádání světa, to znamená kompromisem mezi buržoazně demokratickým konceptem mezinárodního práva a raně socialistickým konceptem, reprezentovaným Sovětským svazem a jeho spojenci.

Bodem zlomu je v politologické terminologii míněna politická událost, která zásadním způsobem změní společenskou situaci. Má i další atributy. Nechci se zde však zabývat definicí pojmu. Při vzpomínce na listopad 1989, jehož oslavy bude vládnoucí pravice zanedlouho organizovat, si pamatuji na událost, kdy dělníci v ČKD vyprovodili vedoucího představitele KSČ skandováním: »Nejsme děti.«

V širším kontextu společenské situace tím odmítli autoritářský způsob řízení společnosti, který vedení KSČ a státu praktikovalo. Jednalo se tehdy o určitý bod zlomu ve společenské situaci, neboť po této události již bylo jasné, že autoritářský a byrokratický model řízení společnosti je u konce. Odmítli jej dělníci, proklamovaná opora státní moci, jako výraz nedůvěry ve vedení strany a státu.

Ve svém vystoupení budu o bodu zlomu v souvislosti s dnešní situací hovořit v širším pojetí a kontextu. Při srovnání s dneškem lze konstatovat, že i dnes, podobně jako v r. 1989, ztratili občané důvěru ve vedení našeho státu, ztratili důvěru v jeho schopnost řešit nakupené problémy.

V r. 1989 si občané uvědomovali, že v tehdejším bipolárním světě dochází k zásadním změnám a požadovali změny i u nás. Viděli v těchto změnách šanci na zlepšení vlastního života. Pokud by byla tato šance rozumně a účelně využita, mohla tehdy naše společnost směřovat k prosperitě, všestrannému rozvoji a naplnit očekávání lidí. K tomu však nedošlo. Nadšení lidí bylo z velké části promarněno a zneužito.

Přes nedostatky a problémy, které tehdy v naší zemi byly, měl náš stát ve svém majetku značná aktiva včetně zlatého pokladu, minimálního dluhu v zahraničí, prosperujícího zemědělství a poměrně dobře pracujícího průmyslu.

Jaká je situace dnes? Zahraniční dluh je cca 1,5 bil. korun a dále roste. Dluhy domácností jsou cca 1 bil. korun. Kolem milionu lidí žije na hranici chudoby nebo v chudobě, téměř 700 tis. lidí je dlouhodobě bez zaměstnání. Je jisté, že na převratu značná část občanů prodělala, což se ukazuje právě v době současné krize.

A právě v této době prosadila pravicová koalice ve sněmovně další zákony sociální, zdravotní, daňové a důchodové reformy, které prohloubí problémy lidí. Restaurovaný kapitalismus, který se po r. 1989 dostal k moci, postupuje bezohledně. V éře studené války se tehdy západní kapitalismus snažil přiblížit sociálním vymoženostem socialistických zemí a v kombinaci s tehdejšími širšími demokratickými svobodami, především konzumem, působil navenek přitažlivě. Nyní, v době krize, kdy by lidské zacházení bylo nejpotřebnější, předvádí pravicová vláda nelidskou tvář systému.

Občané dnes vesměs již vidí, že byli po listopadovém převratu zneužiti. Naše země nyní »vzkvétá« podle představ globálního kapitálu a s lidmi se zachází podle logiky trhu. Naprostá menšina horních deseti tisíc vládne deseti miliónům.

Při hodnocení současného kapitalismu vychází KSČM nadále z analýzy Karla Marxe, podle níž se v kapitalistickém tržním systému mění vztahy lidí na vztahy mezi věcmi. Vytvářejí se mechanismy, které lidskou činnost zaměřují prvořadě na honbu za individuálním ziskem a majetkem.

Neoliberální představitelé pravice hlásají, že člověk je člověkem do té míry, nakolik je svobodný. Co je to však za svobodu, když svoboda těch »nahoře«, určovaná schopností kupovat si práci, je vykupována nesvobodou těch »dole«, kteří nemají na prodej nic jiného než svou vlastní práci. A o tu navíc v době krize ani není zájem. Lidský svět se v kapitalismu mění na svět, kde se lidé stávají věcmi, a tak se s nimi zachází.

Současné reformy pravice vycházejí z požadavku, aby všechny sféry společnosti byly řízeny ekonomickým kalkulem, a to v zájmu zisku pro různé domácí a zahraniční kapitálové korporace. Zvlášť pro lidi chudé a lidi na pokraji chudoby je uplatňování logiky trhu v oblasti zdravotní péče a sociálního zabezpečení devastující. Lidská důstojnost, solidarita a rovnost jsou škrtány souběžně s realizovanými škrty vlády.

Z lidí se stávají, jak se dnes říká, vytěžované lidské zdroje, určené k zajištění sladkého života horních deseti tisíc a k pokrytí požadavků akumulace kapitálu domácích a zahraničních korporací, které vládu prakticky řídí. Vláda navíc schválením drastických škrtů postupuje v rozporu s volebními sliby. Obě uvedené skutečnosti dávají vládě punc nelegitimity.

Na tomto faktu nic nemění proklamace o nutnosti škrtů při záchraně země před dluhovou pastí. Je evidentní, že past na lidi je nastražena a vládnoucí garnitura nás do ní nemilosrdně tlačí. Usnadňuje jí to akceptovaná optika pohledu na naši společnost, kdy se na lidi pohlíží jako na věci, s nimiž lze manipulovat podle potřeb a především podle ekonomického zájmu kapitálových skupin.

A nejde jen o optiku, ale především o realitu. Lidský svět se přeměňuje ve svět věcí, tedy ne-lidský svět, který lze snadno (nejen škrtnutím pomlčky, ale hlavně jinými škrty) změnit na svět nelidský, kde už lze snadněji postupovat nelidsky – bezohledně a brutálně.

Jde o značné zhoršení poměrů pro běžného občana. K chudým, žijícím v chudobě nebo na hraně chudoby, přibudou statisíce dalších lidí. Pravicová vláda postupuje podle svého vzoru - USA, kde dnes žije cca 46 mil. lidí v chudobě, a na druhé straně 1 % obyvatel ovládá 95 % majetku.

Globální kapitalismus se po zániku socialistické soustavy stal hegemonem na naší planetě. Nyní však prochází hlubokou krizí. Objevují se i relevantní názory, které předpovídají jeho zánik v současné podobě. A v této souvislosti lze rovněž hovořit o možném bodu zlomu, který by měl dopady i na nás.

Karel Marx analyzoval kapitalismus a jeho systém, který svým zaměřením na akumulaci kapitálu neguje a politicky umrtvuje rozmanitou strukturu celé společnosti. Projevuje se to především v hospodářské krizi. Kapitalismus tak vlastně neguje a umrtvuje sám sebe jako společenský systém. Projevuje se to i u nás, kdy pravicová vláda v intencích kapitálových korporací redukuje, znehybňuje a umrtvuje řadu společenských struktur (kulturu, vzdělání, zdravotnictví, sociální oblast atd.).

I když tento vývoj celosvětově zdánlivě nahrává levici, nelze vůbec očekávat, že jí moc spadne samopohybem do klína. Možná právě naopak. Budou se prohlubovat základní společenské antagonismy jak v tradičním pojetí, tak i nové antagonismy vznikající vlivem moderních technologií devastujících hlavně v zájmu akumulace kapitálu životní prostředí i lidskou společnost. Kapitalismus v současné krizi zvýší svou agresivitu jak při vytěžování lidských zdrojů (viz škrty), tak i při získávání dalších zdrojů, které zatím nevlastnil, nebo na ně neměl přímý vliv (viz Libye).

Ani u nás nemůžeme očekávat, že levici spadne moc do klína samopohybem společenských událostí. Dělníci v listopadu 1989 odmítli být nedospělými dětmi a způsobili tak v širokém kontextu tehdejších událostí možná symbolický, ale na tehdejší poměry symptomatický a přitom efektivní bod zlomu. Lze podobný zlom očekávat i dnes? Kdy nastane onen bod zlomu? Myslím, že na tyto otázky nelze v úzkém slova smyslu odpovědět.

Je však jasné, že i s ohledem na celosvětovou krizi a rozporný vývoj kapitalismu, ale především v kontextu pravicového řešení naší hospodářské krize, dochází k nárůstu nespokojenosti občanů (stávky, demonstrace, protestní akce v různých odvětvích jako zdravotnictví, kultura atd.). Občané nechtějí být loutkami, »věcmi«, které řídí v jejich neprospěch logika trhu. Nevím, jestli se při nějaké demonstraci objeví heslo: »Nejsme věci«. Určitě by to k pádu režimu nevedlo. Ale celospolečenská reflexe probíhá, volební preference se přesouvají doleva. Lze očekávat, že na volební pravo-levé ose současné politiky dojde v tomto smyslu k bodu zlomu v neprospěch pravicového konceptu řešení současné hospodářské krize. Nepůjde to však samo a jednoduše.

KSČM si současnou situaci vyhodnocuje i v dalších souvislostech. Vidí masivní atak pravice na občany, a vidí proto i svou historickou úlohu v tom, že bude stát v této zlomové době na straně občanů jako autentická levicová strana. Uvědomuje si, že současná geopolitická situace v naší zemi vyžaduje jiná řešení, než ta, která byla uplatňována v minulé, socialistické době. Nostalgie není naším programem.

KSČM se domnívá, že má plné právo říkat, že stojí na straně občanů a má i plné právo na jejich straně stát. Může je bez obav jako jejich partner ujistit, že na rozdíl od jiných parlamentních stran, včetně ČSSD, není spojená se žádnými finančními machinacemi ani s rozdáváním anebo rozkrádáním národního majetku.

V předvolebním boji neprovádí masivní reklamní kampaně, které výsledek voleb značně ovlivňují a zkreslují. Jako komunistická strana se i svým názvem, jehož základ je v řeckém slově »comunis« (společný, pospolitý, náležející obci) pokládá za radikální levicovou stranu, která má za cíl všeobecný blahobyt pro všechny lidi. Chce postupovat v intencích Marxova pojetí radikalismu, který k tomu řekl: »Být radikální znamená jít na kořen (radix) věci. A kořenem věci pro člověka je člověk sám.«

Radikálně bude KSČM postupovat v současném boji za práva člověka, našeho občana. Bude sledovat a odhalovat všechny formy ataku pravice na naše občany a v konkrétní politické práci při setkávání s občany jim bude vysvětlovat a objasňovat jakým způsobem proti nim pravice postupuje a jak tomu bránit. A nejedná se jen o sociální oblast, i když tam je situace nejcitlivější, ale i o všechny další oblasti, které jsou pravicí devastovány.

Bude jim vysvětlovat, že bude záležet především na jejich volebním rozhodnutí, aby KSČM mohla větší měrou než dosud působit proti dalším dopadům současných pravicových škrtů. Radikálně a nanejvýš pravdivě bude KSČM využívat vlastního tisku k odhalování všech jevů souvisejících s prohlubováním antagonismů a manipulací vládnoucí pravice a kapitálu doma i v zahraničí.

Nebudu zde citovat pasáže z našeho programu, ani naše obecně známá stanoviska k ústavním právům našich občanů ke zdravotní, důchodové, daňové a sociální reformě. Jsme zde na straně občanů a odmítáme politiku necitlivých škrtů. Starosti a problémy občanů přenášíme a budeme přenášet na jednání v zastupitelstvech obecních, krajských, do českého i evropského parlamentu.

Přes útoky vládní pravice proti naší straně, které vrcholí vyhrožováním zákazem nebo pozastavením činnosti KSČM, přes doslova nenávistné útoky mediokracie, jsme nadále rozhodnuti obhajovat práva našich občanů. Otevřeně říkáme, že vládní strany realizují jinou politiku, než pro kterou byly zvoleny. A toto vypovězení slibů v podstatě vypovědělo jejich legitimitu.

Situace ve společnosti se v důsledku krize a brutálních postupů pravice proti občanům vyhrocuje. Začíná se aktivizovat krajní pravice s populistickými hesly a akcemi a chce využít nespokojenosti občanů a získat je na svou stranu. Situace na Šluknovsku je toho dokladem.

Ze sociálních konfliktů se zde uměle vytvářejí konflikty etnické a rasové a odvádí se pozornost veřejnosti od skutečných viníků, tedy od pravicových vládních politiků s jejich reformami, od skupin, které ovládají finanční toky, od korupčníků a rozkradačů národního majetku. Krajní pravice využívá situace k eskalaci napětí ve společnosti a dostává se objektivně do jedné roviny zájmů s těmito skupinami. Pokud by se krajní pravici podařilo strhnout občany na svou stranu, tyto skupiny by zřejmě neváhaly a v zájmu udržení pozic a peněžních toků by s krajní pravicí kooperovaly.

Zde si KSČM klade za cíl nedopustit vznik takové situace, kdy by event. bod zlomu vzniklý ve společnosti, zvláště ze sociálního napětí a jiných příčin, vedl k fašizaci společnosti. Podobné modely se již v dějinách uskutečnily. Nelze ani vyloučit, a některé signály a poznatky tomu nasvědčují, že by v zájmu zachování moci některých představitelů pravice a kapitálových skupin mohl být připravován řízený bod zlomu. Objektivní podmínky se k tomu vytvářejí a mohou být v budoucnosti pro tento záměr ještě příznivější.

Odmítnutí a zabránění vzniku takového fašizujícího modelu v ČR je druhou historickou úlohou KSČM. A nemůže na to být sama. Musí se orientovat na své přirozené partnery, zejména z řad neparlamentních stran, komunikovat v této situaci s odbory, občanskými sdruženími a s nově vznikajícími občanskými iniciativami. Již v listopadu 2010 byla o takové spolupráci zahájena jednání v rámci Spojenectví Práce a Solidarity.

ČSSD si musí sama zvážit, nakolik stojí o spolupráci s KSČM právě v této situaci a nakolik je zkompromitovaná právě některými korupčními kauzami.

Hlavním úkolem zde tedy pro KSČM je, aby si celá naše členská základna vzala za svůj zmíněný postup spolupráce se svými přirozenými partnery a dokázala ho realizovat v konkrétní politické činnosti tak, aby vývoj související s očekávaným bodem zlomu nevedl k fašizaci, ale ke vzniku spravedlivé občanské společnosti.

17. 10. 2011redakční zpráva